Reklama
 
Blog | Petr Staněk

NATO versus Bratrstvo Kočičí pracky

Když jsme chodili do druhé třídy základní školy, nastal v naší třídě boom zakládat spolky a kluby, většinou to bylo společenství do pěti členů, nejčastěji jsme byli tři. Hlavní bylo najít nějaký dobrý název, pokud možno originální, pak bylo důležité stanovit si pravidla, podle kterých by se členové  spolku identifikovali, abychom se vzájemně poznali. Bylo důležité stanovit,  kdo k nám patří a za jakých podmínek budeme nové členy přijímat. Čím prestižnější klub jsme si založili, tím složitější podmínky přijetí bylo nutné připravit.

Náš nejuzavřenější klub se jmenoval UFO, z názvu vyplývá , že měl za úkol sledovat mimozemšťany  a snažit se s nimi navázat kontakt. Byl to přitom klub tak uzavřený , že vstup do něj byl vyloučen, při určité snaze byl kandidát na členství přijat do spřáteleného podklubu. Klubů bylo celkem dost, někdy docházelo k jejich prolínání , ke střetům zájmů. Prostě v tom někdy byl pořádný zmatek a pořádně nebylo  jasné, který klub je nadřazen kterému. Proč o tom píši? Připadá mi, po nedávném summitu NATO, že se toto společenství národů  nalézá v podobné situaci jako my ve druhé třídě. Není přesně jasné, co to znamená, když jeden člen patří do více spolků, není přesně jasné, který klub je nadřazen kterému, ani jaké jsou přesně kompetence jednotlivých klubů. Důležitost klubů se měří podle jejich uzavřenosti a některé stanovy zůstávají pouze na papíře. Jako národ jsme součástí mezinárodní armády NATO, zároveň zakládáme armádu Evropské unie a  s americkou stranou jednáme o možnosti protiraketové základny na našem území. Je toho skoro až dost. Ale není to jen náš národní problém, i u sousedů zjišťují, že je málo vojáků a hodně míst, kde by je bylo třeba nasadit.Není taky přesně jasné, kdo a za jakých podmínek může očekávat přijetí do klubu. Po rozšíření o členy z bývalého sovětského bloku změnilo NATO do jisté míry svoji tvář. Už zde nestáli dva rovní soupeři ze západu a z východu, NATO zůstalo samo a, jak je vidět, proti stojí spousty trpasličích spolků. Pomohlo by tedy rozšíření o nové členy? Je v našem zájmu posilovat kompetence NATO nebo by bylo lépe odsunout organizaci do pozadí a soustředit se na jedné straně k rozvoji evropské armády a na druhé straně k budování protiraketové obrany USA? Z posledních summitů je patrné, že je z hlediska svých aktivit NATO odsouváno trochu stranou, každý z jeho členů, nebo skoro každý, je zároveň členem něčeho důležitějšího, prostě jsou v tom zmatky podobně jako u nás v druhé třídě.

Jak z toho ven? U nás se to postupem času vyřešilo samo. Význam našich spolků a klubů neustále upadal, některé se zrušili dohodou, na některé se postupně zapomnělo úplně. Prostě jsme se dostali do fáze, kdy bylo důležitější, že patříme do jedné třídy, než to, že patříme do nějakého klubu, najednou jsme se prostě ocitli všichni na jedné lodi. Uvidíme, třeba postupem času dojde ke stejnému zjištění i skupinka národů, která svými kluby a podkluby tvoří desítky množin a jejich průniků. Třeba je to fáze vývoje každé společnosti, někam patřit, to jak je ona společnost vyspělá se ale ukáže až ve chvíli, kdy tuto svoji fázi roztodivných spolků překoná. Za jak dlouho ovšem bude překonáno samo NATO je asi pouze ve hvězdách, zatím svoje opostatnění bezesporu má.      

Reklama