Reklama
 
Blog | Petr Staněk

Proč si myslím, že má knihovna smysl

Mohlo by se zdát, že jde o dokonalý marketingový plán. Nejznámější českou budovou dnešních dnů je bezesporu nová Národní knihovna podle projektu architekta Kaplického. Neubírá tomu na váze ani fakt, že prozatím existuje pouze na papíře. Tím, kdo ji představil většině národu, není přitom nikdo jiný než prezident Václav Klaus. Nebylo to jistě jednoduché, aby se obyčejný člověk začal zajímat o něco, co se ho konkrétně netýká, musel být vyvolán dojem vyjímečnosti nebo ještě lépe musel vzniknout konflikt. Václav Klaus svoji úlohu sehrál bravurně. Nyní, když celý národ ví, kde se to bude stavět a k jakým účelům to bude sloužit, by měl iniciativu přebrat někdo jiný.

 

Vedle cenností uložených v katedrálách patří k pokladům národa jeho vzdělanost. A jakou bychom pro naši vzdělanost měli vystavět jinou pokladnici než důstojnou knihovnu, která by představovala spojení minulých a budoucích věků? Jistě se blíží chvíle, kdy knihy budou existovat pouze v digitální podobě, čtenářský průkaz nám bude otevírat elektronické databáze a na knihu se nebude tvořit fronta čekatelů, prostě bude v jednu chvíli přístupná všem. Přesto bude místo, kde bude mít kniha své uložení, centrum, ze kterého se vše bude řídit. Někde v nitru této budovy budou schovány knihy, které budou pamětnicemi dob, kdy čtenář ještě obracel jejich stránky. Je nesporné, že knihovnu jako národ, který se hlásí ke své minulosti a hledí do budoucnosti, potřebujeme.

Není mnoho lidí, kteří by dokázali odpovědět na otázku, proč se kolem nové budovy nadělalo tolik křiku. Možná jediným, kdo zná odpověď, je Václav Klaus, možná pouze z jeho rozmaru dochází k tak neskutečným obstrukcím. Ale právě tady by se měla zvednout vlna nesouhlasu. Jsou přeci jisté hranice působnosti. Politici by se měli zajímat o veřejnou politiku a nezasahovat do kultury. Zdání moci, kterou mají svým vlivem a tím, že jsou jim svěřeny veřejné finance, jim nesmí dovolit zasahovat do kultury. Jistě to není poprvé a ani naposledy, ale právě proto bychom se proti takovým praktikám měli ohradit. Politici dělají politiku, nikoliv kulturu. Nejsou tu od toho, aby nám říkali, co je pěkné a co ošklivé, co je užitečné a co neužitečné.

Prapodivný osud díla nové knihovny orámovala smrt jejího tvůrce, pro někoho to znamenalo konec nadějí pro její realizaci, pro jiné zase impuls pro občanskou aktivitu. Nezastupitelnou úlohu zde hrají média, toho si jsou vědomy obě strany sporu. Čí názor bude slyšet v médiích, toho bude veřejné mínění. Zda se záměr postavit knihovnu v podobě navržené architektem Kaplickým podaří dovést do zdárného konce, je prozatím nejasné. Jedno je ale jisté, tímto zdařeným projektem by se jasně ukázalo, že máme za sebou dobu, kdy politici rozhodovali nejen o politice. Přihlásili bychom se tím k moderním společnostem daleko více než vstupem do elitních klubů.

Reklama